WHAT REALLY MATTERS

Podepsaly se na mě snad všechny negativní jevy současnosti. Sotva ráno otevřu oči, už mám v ruce telefon. Když se dostanu někam mimo signál, tak si na něj ani nevzpomenu (a jsem tak milionkrát šťastnější), v běžném denním provozu bych ale ani nespočítala, kolikrát úplně bezdůvodně zkontroluju facebook, zprávy etc. Je to absurdní, ale jednoduše se nechám ovlivnit sociálními sítěmi - uvědomuju si, že nic z toho není reálný, stejně mě ale stresuje vidět, jak jsou všichni akční a úspěšný a bylo mi dost dobře, když jsem si na několik měsíců smazala instagram (dokud jsem se do toho koloběhu nedostala znova a jsem zpátky na začátku). Stejně tak je to s penězi - jsem nervózní, když je nemám a ještě víc, když je mám. Žádná práce ani škola mi nepřijde dost dobrá - tím nemyslím, že by mi vadilo pracovat, naopak si vůbec nemůžu stěžovat, ale mám pořád pocit, že bych měla dělat něco víc než jen baristu (přitom mě ta práce baví a zajímá, jen je důležitý si uvědomit, že to nejde každý den). Ve volném čase se pak snažím stihnout všechny aktivity najednou, jenže je toho tolik, co můžu dělat, že se nedokážu soustředit na jednu věc. Ta svoboda volby je ve skutečnosti svazující, ať udělám cokoliv nebo jdu kamkoliv, tak vím, že na tisíc procent nejsem první. Žiju tak rychle, že se občas zapomínám i nadechnout a jsem ve stejném únavném koloběhu už hodně dlouho. Dlouho jsem si myslela, že řešení je se odstěhovat někam do lesů a nevnímat, co se děje kolem, na to mám ale město moc ráda. Zkouším jógu, vypínání internetu v mobilu, raduju se z maličkostí, zbavuju se zbytečných věcí, ale pořád neúspěšně. Až při jednom z našich rozhovorů s Františkem ze mě mimoděk vypadlo, že jediná věc, co mě bude naplňovat, je rodina. A je to přesně ono. Jasně, že teď je to třeba cestování nebo zlepšování se v něčem, co mě baví a určitě zažívám momenty, co si pamatuju a co mě těší ještě hodně dlouho (když najdeme nové místo, když dočtu dobrou knížku.. a většinou to jsou chvíle, kdy mě ani nenapadne vytáhnout foťák). Ale to nejlepší přijde až ve chvíli, kdy budu moct všechny ty krásný věci někomu ukázat. Najednou mi to totiž dává smysl a jsem šťastná už jen z té představy, že všechno co udělám, bude mít hodnotu kvůli někomu dalšímu, koho můžu něco naučit. A myslím, že takhle jednoduchý by to mělo být.







fotky z výpravy do sněhu zakončený v Emě na kakau <3 (to jsou samo taky ty chvíle, na kterých záleží!)

Žádné komentáře:

Okomentovat