FIRST MONTHS 2

* POTŘEBUJU si dát gin&tonic. Nikdy jsem nepila nějak extra moc, takže to do týhle chvíle nebyl nejmenší problém, ale zima bude pomalu končit, slunce začíná sem tam svítit a na pořádnej drink se už šíleně těším  update - po dopsání téhle věty jsem šla večer na víno a nelituju

* Jasně, že pořídit si dítě něco stojí, ale rozhodně to začíná ještě mnohem dřív, než se vůbec narodí. Poplatky u doktora, poplatky v porodnici (třeba blízká osoba u porodu stojí kolem tisícovky), věci, co se musí koupit. Pokud jde o oblečení, tak běžně nakupuju 99% z druhé ruky/ve slevě a co jde upravit nebo nosit oversized, tak využívám, ale třeba praktičtější spodní prádlo přes votočvohoz prostě nepořídím (zároveň nechci úplně podporovat řetězce - ideální motivace se konečně naučit šít na stroji). Zvlášť v dětských věcech už musí ustoupit kvantita před kvalitou a tomu samozřejmě odpovídaj i ceny (vysvětli tohle ale babičkám kupujícím všechno, co vypadá roztomile, žejo)

* Myslela jsem si, že až budu těhotná, začnu jíst zdravěji - vydrželo mi to asi tak.. týden.
Burgery, hot dogy, koláče, kafe - potřebuju ke štěstí (a vycházím z toho, že spoko já = spoko dítě)

* Uvědomila jsem si už teď víc věcí o svojí rodině a prostředí, ze kterého jsem, než bych chtěla. Co dělat jinak a co zase podobně jako naši rodiče, poučit se z chyb, i když vím, že budu dělat zase nějaké jiné. Čeká mě největší zkouška trpělivosti jak sama se sebou, tak s blízkým okolím (rozhodně nesplňuju přání všech příbuzných a trvá, než si člověk obhájí všechny svoje rozhodnutí)

* Být holka je nejlepší věc na světě a nejvíc jsem vděčná svýmu tělu, že to zatím skvěle dává <3






ANALOG WINTER

Dopracovala jsem se na úroveň, kdy na jaře a v létě skoro nepoužívám jiný foťák než Minoltu a filmy kupuju snad stejně často jako chleba a vajíčka, v zimě je pro mě ale bohužel pořád nadlidský úkol vyfotit alespoň pár snímků, se kterými bych byla spokojená. Měla jsem sice ještě nedávno ambice se věnovat fotografii víc, nakonec jsem ale došla k tomu, že mám stejně největší radost ze zachycování pěkných chvil, co si chci pamatovat (což samozřejmě nepovažuju za umění)). Na těhle jsou

* pečení mých prvních perníčků ever, František pak řekl, že jsou lepší než od jeho mamky (megalichotka)
* zen vánoční holčičí večer plný pletení, cukroví, Love actually a svařáku (pro mě taky trochu)
* procházky po Vinohradech (letos jsme se posunuli z Vinohrad o pár ulic dál a pořád se mi moc nechce si zvykat na Žižkov, i když je to pořád win)
* radost z prvního sněhu
* ranní cesty na jógu - dostala jsem se do fáze komfortu, kdy vyjdu z bytu v teplácích na spaní a je mi nejlíp (pohodlí is the new black)





WHAT REALLY MATTERS

Podepsaly se na mě snad všechny negativní jevy současnosti. Sotva ráno otevřu oči, už mám v ruce telefon. Když se dostanu někam mimo signál, tak si na něj ani nevzpomenu (a jsem tak milionkrát šťastnější), v běžném denním provozu bych ale ani nespočítala, kolikrát úplně bezdůvodně zkontroluju facebook, zprávy etc. Je to absurdní, ale jednoduše se nechám ovlivnit sociálními sítěmi - uvědomuju si, že nic z toho není reálný, stejně mě ale stresuje vidět, jak jsou všichni akční a úspěšný a bylo mi dost dobře, když jsem si na několik měsíců smazala instagram (dokud jsem se do toho koloběhu nedostala znova a jsem zpátky na začátku). Stejně tak je to s penězi - jsem nervózní, když je nemám a ještě víc, když je mám. Žádná práce ani škola mi nepřijde dost dobrá - tím nemyslím, že by mi vadilo pracovat, naopak si vůbec nemůžu stěžovat, ale mám pořád pocit, že bych měla dělat něco víc než jen baristu (přitom mě ta práce baví a zajímá, jen je důležitý si uvědomit, že to nejde každý den). Ve volném čase se pak snažím stihnout všechny aktivity najednou, jenže je toho tolik, co můžu dělat, že se nedokážu soustředit na jednu věc. Ta svoboda volby je ve skutečnosti svazující, ať udělám cokoliv nebo jdu kamkoliv, tak vím, že na tisíc procent nejsem první. Žiju tak rychle, že se občas zapomínám i nadechnout a jsem ve stejném únavném koloběhu už hodně dlouho. Dlouho jsem si myslela, že řešení je se odstěhovat někam do lesů a nevnímat, co se děje kolem, na to mám ale město moc ráda. Zkouším jógu, vypínání internetu v mobilu, raduju se z maličkostí, zbavuju se zbytečných věcí, ale pořád neúspěšně. Až při jednom z našich rozhovorů s Františkem ze mě mimoděk vypadlo, že jediná věc, co mě bude naplňovat, je rodina. A je to přesně ono. Jasně, že teď je to třeba cestování nebo zlepšování se v něčem, co mě baví a určitě zažívám momenty, co si pamatuju a co mě těší ještě hodně dlouho (když najdeme nové místo, když dočtu dobrou knížku.. a většinou to jsou chvíle, kdy mě ani nenapadne vytáhnout foťák). Ale to nejlepší přijde až ve chvíli, kdy budu moct všechny ty krásný věci někomu ukázat. Najednou mi to totiž dává smysl a jsem šťastná už jen z té představy, že všechno co udělám, bude mít hodnotu kvůli někomu dalšímu, koho můžu něco naučit. A myslím, že takhle jednoduchý by to mělo být.


READ READ READ / GIVEAWAY

Nedávno přišlo mladé nakladatelství Take Take Take (víc o jejich tvorbě TADY) s edicí povídek do kapsy a jejich nápad mě úplně nadchl. Velikost ideální akorát tak do zimního kabátu, délka vystačí na pár přesunů tramvají, navíc je na tyhle mini knížky radost pohledět (trochu připomínají staré edice Světové četby). Na výběr zatím jsou první tři - Prázdná židle (Richard Weiner), Obraz pekla (Rjúnosuke Akutagawa) nebo Plášt (Nikolaj Vasiljevič Gogol) a jednu z nich můžete vyhrát! Nechci moc prozrazovat, vzhledem k tomu, jak jsou krátké, ale rozhodně můžu říct, že všechny stojí za to.
Stačí mi do komentářů napsat, kterou z nich byste chtěli nejvíc vyhrát, váš mail a ideálně ještě tip na nějaké vaše oblíbené čtení. Čas na to máte do 27.1. <3




WINTER POSTCARDS

Půlka ledna = klasický útlum. Víkendy se zdají být spíš dvouhodinnové, než dvoudenní, ráno mám pocit, že je úplně jedno, jestli jsem spala nebo ne, čtení po chvíli vzdávám, protože se nedokážu soustředit a těším se z každé chvilky, co vyjde na pár minut slunce. Poslední volno jsem si aspoň doma připomněla, jak skvělý je se moct jednou za čas vrátit z Prahy někam, kde to (nejen) v zimě vypadá jako v pohádce a že příroda kousek od domu je nejlepší zdroj energie v každým ročním období.




CHANGES

Ani jsem si nestihla všimnout, že už začínám šestý měsíc (moc nehrotím počítání týdnů a dnů, jen sem tam kouknu do pregnancy app - jo, přesně tak, existuje aplikace i na těhotenství)) a konečně už to na mně jde trochu poznat, což je velká radost. V krizové dny mě zachraňujou pánská trika (poměr cena x pohodlnost je win win) a to, že jsem si dokázala přešít svý oblíbený mom jeans na.. real mom jeans. Po večerech peču bábovku na tisíc způsobů a vařím věci, o kterých jsem si myslela, jak jsou těžký = začínám být docela mistr, už zbývá jen svíčková a budu na sebe fakt hrdá. Dost mě baví žít v tomhle mikrovesmíru pohodičky, občas si sice říkám, jestli bych neměla vyjít ze svojí komfortní zóny a pak jdu maximálně tak na jógu. S Františkem jsme se posunuli na další level, kdy není nutný řešit každou malichernost, protože jsou prostě aktuální důležitější věci (jasně že mi to občas ujede kvůli mytí nádobí, promiň kámo). Užívám si každý kafe/plavání/číslo Respektu, je mi totiž úplně jasný, že potom si to na nějakou chvíli sama v klidu tak úplně nedopřeju, o to víc se ale těším, až přijde ta největší změna <3

ONE DAY TRIP

Poslední dobou mám čím dál tím větší potřebu utíkat z města a hledat klid v přírodě (a nezastaví mě ani ten šílenej mráz venku). Naštěstí není vůbec těžké najít pár minut vlakem z centra krásná místa (moje nejvyhledávanější pojmy na googlu jsou turistická trasa Praha / příroda kolem Prahy). Jedno z nich je vyhlídka Hvíždinec, kam se dá dostat z Dobřichovic, stačí jen projít kolem pár domků a chatiček a pak už začíná výšlap. Vůně lesa, křupání sněhu pod nohama, sem tam spadne nějaká vločka a člověk neví, co si má dřív prohlížet. Za odměnu nahoře čeká studánka i s připraveným hrnkem a ten nejhezčí výhled. Pak i ta nejvíc obyč svačina (= chleba se salámem a čaj z termosky) chutná nejlíp na světě. 


WINTER WALKS

Jedna z mých pár zimních radostí jsou procházky - ideálně v mrazu a ve sněhu. Nejvíc na světě zbožňuju si vzít na sebe tisíc vrstev, uvařit čaj do termosky a prohlížet si všechna svoje oblíbená i nově objevená místa, která mají zas úplně jiné kouzlo než v ostatní roční období*. Aspoň na chvilku si tak můžu připadat jako na výletě a připomenout si, že mám být vděčná, jak je Praha krásná. A navíc potom je to rozmrzání doma u topení a kakao krásně zasloužený.

SUNDAY MORNING

Nestává se úplně často (skoro vůbec), že bychom měli takhle klidný ráno doma, palačinky k snídani, František pečuje o svojí novou bonsaj, posloucháme Yung Leana, venku je krásně, prostě ideál začátek novýho roku. Přeju všem 2017 takhle v zenu a my jdem konečně po dvou měsících přivrtat poličky, ať je to taky trochu produktivní <3